Když jsem se před více než sedmi lety vdávala, nemusela jsem se díky Bohu starat o to, kde budeme s Kevinem bydlet, protože on už tehdy vlastnil dům. Připadala jsem si jako princezna, která nenadále přišla ke štěstí a ani neví jak. Protože celý dům už byl zařízený, nemusela jsi dělat ani starosti s nákupem nábytku a hrnečků, cích a ručníků, utěrek nebo záclon. Na jednu stranu je to velká výhoda, přivdat se do hotového, na druhou stranu jsem záviděla svému bratru a jeho ženě, když jsem se viděla, jak si zařizují novou domácnost, úplně od začátku. Ale zpět k manželské posteli.
Takže těsně před svatbou mi jedna moje dobrá kamarádka radila, abychom si koupili novou manželskou postel. Že ji sice nepotřebujeme, protože už doma je, ale sice jenom to není úplně nová postel, má svoji historii, a nové manželství by mělo mít "neposkvrněné" lože. Nikdy předtím jsem se nad tím takhle nezamýšlela, ale musela jsem uznat, že to má svoji logiku. S Kevinem jsme si sice o našich minulostech upřímně povídali a řekla bych, že ani jeden z nás ve skříni kostlivce neschovával (jak by řekli Angličani), ale i tak mnou tehdy čas od času projížděly nepříjemné pocity, se kterými jsem se jen těžko smiřovala. A po téhle dobře míněné poznámce jsem si byla jistá, že by mi je zděděná manželská postel ještě dlouho připomínala. Nakonec jsem se rozhodla, že to s Kevinem proberu, ale nijak jsem to nerozpitvávala, protože jsem nechtěla, aby si myslel, že se přes některé věci prostě nedokážu přenést.
Už ani nevím, jak k tomu došlo, ale postel jsme nakonec nevyměnili. Já jsem svoje občasné hloupé myšlenky zahnala, a po čase už na mě dotíraly jen výjimečně. Skutečnost, že jsme s Kevinem už sedm let, že jsme v oné posteli zplodili dvě krásné děti a třetí teď vyslali na cestu, i to, že ji moje maminka považuje za nejpohodlnějsí postel na světě, mě dostatečně přesvědčuje o tom, že historie manželského lože není zas až tak důležitá. Důležitější je přítomnost.
PS: Tohle píšu ze své krásně nové postele, kterou jsme si po sedmi letech pořídili, jako snad poslední kus nábytku, který jsme od svatby jestě nevyměnili :-) Nejsem si jistá, jestli v ní ještě zplodíme nějaké potomky, ale zatím se v ní spí nádherně, po boku toho nejfajnovějšího manžela pod sluncem.
