Jacob, Jakie, Jakoubek, Kuba....

Tak Jacob už tu s námi je tři týdny, ale mně to připadá, jako by to bylo déle. Zapadl do našeho kolektivu jako chybějící puclík, a vzhledem k tomu, že už s dalšími dětmi moc nepočítám(e), měl by tak být obrázek naší rodiny nyní úplný. 

Nikdy bych si nepomyslela, že budu mít tři kluky, spíš bych se považovala za typ, co bude mít holčičky. Ale musím souhlasit s mojí maminkou, která pronesla, že si holčičku v naší rodině ani nedokáže představit. Tak se teď spoléhám na to, že se ti naši rytíři o nás s Kevinem budou na stará kolena starat, jak mi to tady všichni známí slibují. Už se těším. 

Co se týče Jacoba, je to andělské dítě. Jak Liam, tak Timmy byli bezproblémová miminka, dobře spali i pili, takže jsem si nemyslela, že bychom si mohli domů přinést někoho, s kým je ještě méně práce. Ale Jacob nás všechny překvapil. Nechci se chlubit a vzbuzovat závist novopečených rodičů, ale uznejte, že člověk často neslyší o rodičích, kteří si musí na noční krmení nastavovat budíka, aby náhodou jejich novorozeně nezaspalo a nebylo dehydrované. Jupí! My takové mimčo máme, ale neptejte se mě, jak jsme to udělali. Opravdu nevím.

Jacob navíc skoro celý den prospí, po krmení vydrží vzhůru tak asi půl hodiny, kdy se ho všichni snažíme zahrnout aktivitami všeho druhu. On zatím na naše vzdělávací počínání reaguje zíváním, klimbáním nebo pláčem, za který jsem vlastně vděčná, protože to znamená, že je vzhůru!

Liamek a Timmíček Jacoba přijali do party celkem bez větších problémů. Když nás den po porodu navštívila doma porodní asistenka, obrátila se při odchodu na kluky a řekla: "Tak kluci, máte poslední šanci. Chcete, abych si Jacoba vzala s sebou zpátky do nemocnice, nebo si ho necháte?" Liamek jen tiše řekl, že si ho chce nechat a Timmy myslím utrousil něco v tom smyslu, že si ho má vzít. Ale věřím, že to tak nemyslel:-)

Kluci si chtěji malého neustále pochovat a hladit ho, a zatímco Liam to dělá s citem, Timmy se na něho sápe a chce ho obejmout celým svým tělem, které se oproti Jacobovi jeví jako obří. 

Těším se na přístí rok, až si budou všichni tři hrát spolu, až budou Liamek a Timmíček Jacoba učit nové věci, a to jak dobré, tak i rošťárny.

PS: Nějak jsem zapomněla okomentovat porod. Takže jen ve zkratce: vše proběhlo velice rychle, až nám v porodnici málem vynadali, že jsme nezavolali, že už jsme na cestě; kromě plynu jsem měla i vytoužený epidurál, který sice moc nezabral, ale alespoň jsem byla schopná kromě bolesti vnímat i moment, kdy Jacob vyklouzl na svět. A ačkoli jsou porodní bolesti k nevydržení, musím obdivovat způsob, jakým Bůh stvořil ženské tělo, které dokáže devět měsíců živit dva jedince, poté v pravý čas vypudit čtyřkilové dítě a placentu, nastartovat tvorbu mléka a postupně se vrátit do původního stavu. A to vše, jako by to bylo naprosto normální.