Mám před sebou poslední dva týdny práce, a jak je vidět z řady mých příspěvků na blogu, zrovna se tu nepřetrhnu. Školy zavřely na pár týdnů dveře, a tak je to jen nezbytné papírování a spousta času na přemýšlení. Tak mi konečně dochází, že už za pár týdnů mezi námi přivítáme dalšího človíčka. Jak se náš život změní? Jak se s tím vším vypořádá Liamek? Jak rychle se nám podaří najít stav jakési normality a nové rutiny? Bude náš nový klučík takový aktivní pohodář jako Liamek nebo bude úplně z jiného soudku? Jaké mu vůbec dáme jméno? ...
To všechno se mi honí hlavou, a ačkoli bych mohla začít alespoň trochu panikařit, jsem tak nějak v pohodě, díky Bohu, přestože je jestě tolik věcím, které musíme udělat, než ten náš "fotbalista" přijde na svět.
Kolegyně mi zrovna povídala o nějaké mladé ženě, které se čeká své 14. dítě. Všech předchozích třináct jí bylo sociální službou odňato do pěstounské, a pak pravděpodobně i adoptivní péče. Nevím, co si o tom myslet. Čeho chce ta maminka dosáhnout? Myslí si, že ji tentokrát sociálka dítě nechá? A pokud není tak naivní, proč je znovu v jiném stavu? Zajímalo by mě, co si o tom myslíte vy, a jestli pro tuto ženu máte pochopení. Pokud máte nějaky názor, můžete ho napsat do komentáře pod tímto článkem. Třeba se tomu dostaneme na kloub....
Žádné komentáře:
Okomentovat