Čekáme, čekáme, zatím nic, už tu měl být v sobotu, ale nějak se mu u mě líbí, asi si bere příklad z Liamka, ten přišel na svět o 13 dní později, tak uvidíme. Nějak mi to ani nevadí, ale pravda je, že ten tvrdý balón, co mi před měsíci nahradil břicho, mě omezuje v pohybu, a tak díky Bohu, že je zde moje skvělá maminka, která se stará jak o mě, tak o Liamka, a to ještě stíhá zatřihávat keře na zahradě s takovou razancí, že jsme objevili několikametrový žebřík, a na druhé straně zdi i sousedy, s nimiž jsme okamžitě začali konzultovat, jestli jim takovýto zásah do soukromí nevadí. Nevadil, a tak se mamka-zahradnice chopila i pily a málem v tom náporu strhla i zeď :-). Kevin říká, že tahle zahrada nezažila takovýhle sestřih minimálně dvanáct let, co tu on bydlí. Pak se nedivím, kde se v Liamkovi bere tolik energie a zápalu pro věc. Nic při pohledu na ně nesedí tak dokonale jako Šimko-Grossmannovo klasické prohlášení: "Tak já přijdu, ale musíme si máknout".
Takže tu trpělivě vyčkáváme, stále chodíme ven, ale už ne moc daleko, kdyby náhodou... V sobotu mám membrane sweep, který by měl porodu napomoci, tak snad. Vyplatilo se to u Liamka, tak by mělo i nyní. Hned poté budu čekat oblečená s taškou u dveří, protože jestli na mě přijdou kontrakce ještě rychleji než minule, tak se bojím, abych neporodila doma :-)
Zatím ahoj, Naťka a všichni okolo
Koukam, že mamka nelení :-) Až to bude vypadat nahnutě, dejte určitě vědět. Strejdou se člověk nestává každý den.
OdpovědětVymazat