Jak chutná plastelína/Taste of play-do

Liamek se dneska trochu nudil, a protože jsem vařila, nezbylo mi, než mu nějakou tu aktivitu najít sama. Vzala jsem mu z venku stoleček a židličku, obložila jsem ho plastelínou, tvořítkem, pastelkami a papírem a hned bylo o zábavu postaráno... Když jsem ale z jeho koutu hodnou chvíli nic neslyšela, věděla jsem, že zrovna asi dělá to, co by neměl. A jakpak by ne, plastelína v puse, na tváři nepříliš nadšený výraz, ale i tak mu ta úvodní ochutnávačka nestačila a za chvíli ho načapám, jak se znovu s chutí zakusuje do oranžové hmoty... Po pár minutách jsem svůj boj vzdala a s přesvědčením, že kousek plastelíny ještě nikdy nikoho nezabil, jsem se vrátila k vaření.
PS: Až půjdu zítra do obchodu, nesmím zapomenout koupit novou plastelínu. Nějak jí dneska ubylo...

Nakouknutí do tajemných útrob

Včera jsme měli druhý, a zároveň poslední ultrazvuk našeho druhého mimča. Močový měchýř mi praskal ve švech, ale co by člověk neudělal, jen aby uviděl to tajemství skryté hluboko uvnitř. Pokaždé se mi derou slzy do očí, když vidím, jak se tam v temnotě, tichu a schovaný před zraky lidí vyvíjí nový život, jak dokonale, trpělivě čeká, až nastane jeho čas, aby se všem předvedl v plné parádě. Podle mě je to jedno z největších tajemství a z toho důvodu by mi nevadilo, kdybych byla jeho nositelkou donekonečna... Ono by mě to ale po čase přestalo bavit, jak se znám, a tak se radši snesu zpátky na zem a jen prozradím, že jeho stehenní kostička má skoro 4 centimetry, váží téměř půl kila a ukázal nám i velice trojrozměrně svoji tvářičku, jako by nám dával pusinku. Ještě jsme se ujistili, že je to opravdu kluk, to abych nekupovala to všechno modré oblečení nadarmo, a pak už jsme spěchali domů. Nevrátíme se tam až do září, kdy se nám má náš kuliferda narodit. Už se nemůžeme dočkat, až si ho poneseme domů...

Tak je to tady!

Tak ještě včera jsem dnes už Aničku povzbuzovala, aby si přichvátla, a musím říct, že nás nezklamala: nemohla být rychlejší. Dnes ráno v 9 hod. se vyklubala na svět a 3,70kg a 51 cm hovoří za vše: není to žádná třasořitka, stejně jako my všichni Hájkovi a doufám si tvrdit, že i Sněhotovi. Takže "well done" (anglicky mi to zní tak nějak výstižněji), Zdenko, Vašíku a Aničko... JSEM TETA!!!!

Jak jsme aktivně trávili víkend

To jsme se zase jdou rozhodli, že musíme rozhoupat věčným vysedáváním ztuhlá těla, a protože nám přálo i počasí, vyrazili jsme v sobotu na kola, dnes do zvonečkového lesa a zítra jdeme na menší výlet s naším sborem (křesťanským). Je neděle večer a musím říct, že se nám ten aktivní odpočinek zatím vydařil. Liamek má sice o několik modřin a škrábanců víc, ale zdá se, že mu to celkem nevadí, a naopak mu to aktivničení tak přešlo do krve, že bych se nedivila, kdyby na zítřejší vycházce nenasbíral další "zranění". Kevin a já jsme to taky celkem přežili bez úhony, když opomenu fakt, že on si teď nahoře v ložnici nahřívá záda termoforem, nějak si je včera namohl, a mně zase přijde, že to naše mimčo v bříšku dneska po večeři tak nějak "zvtrdlo", takže se nemůžu moc ohnout, a cítím se jak v devátém, ne pátém měsíci. Ale dost naříkání. Hlavní zprávou je, že se moc těšíme na bráchova potomka, ale on(a) ne a ne se rozhoupat, aby se nám ukázala(a). Tak třeba zítra....