Liamek se dneska trochu nudil, a protože jsem vařila, nezbylo mi, než mu nějakou tu aktivitu najít sama. Vzala jsem mu z venku stoleček a židličku, obložila jsem ho plastelínou, tvořítkem, pastelkami a papírem a hned bylo o zábavu postaráno... Když jsem ale z jeho koutu hodnou chvíli nic neslyšela, věděla jsem, že zrovna asi dělá to, co by neměl. A jakpak by ne, plastelína v puse, na tváři nepříliš nadšený výraz, ale i tak mu ta úvodní ochutnávačka nestačila a za chvíli ho načapám, jak se znovu s chutí zakusuje do oranžové hmoty... Po pár minutách jsem svůj boj vzdala a s přesvědčením, že kousek plastelíny ještě nikdy nikoho nezabil, jsem se vrátila k vaření.
PS: Až půjdu zítra do obchodu, nesmím zapomenout koupit novou plastelínu. Nějak jí dneska ubylo...
Žádné komentáře:
Okomentovat